Jaký vztah máte k svému dítěti? Co je to za hloupou otázku, samozřejmě, že ho miluju, to snad přece každý rodič, řeknete si. A my bychom si nedovolili něco takového zpochybňovat. Zkuste se však zamyslet, jestli
v každodenním životě nevystupujete někdy spíše v roli majitele (ať už hrdého nebo rozmrzelého nežádoucími vadami „majetku“), dozorce nebo kontrolora.
Nepřistupujete k dítěti, jako když Vám patří? Nerozhodujete o něm bez něj? Nedáváte dítěti nekompromisní zákazy a příkazy, jako by bylo nevolník či trestanec? Nestojíte mu stále za zády, nekritizujete je za každou maličkost a nepředěláváte po něm to, co podle Vás neudělalo pořádně?
Má Vaše dítě dost svobody? Svobody rozhodování, vlastního názoru, vyjádření?
Někdy ani rodiče dospělého člověka nedokážou přestat se snahou ovlivňovat jeho život. Nedokážou své dítě propustit.
Jenže my děti nevlastníme. Přišly k nám, aby se od nás naučily žít v tomto světě, než přijde čas, aby se staly zcela samostatnými. Buďme průvodci svých dětí. Ukažme a vysvětleme jim všechno, co pro život potřebují, naučme je milovat sebe sama i druhé, a pak – leť, ptáčku!
© Všechna práva vyhrazena - Mgr. Markéta Klingerová