Poradna, konzultace

Dobrý den, Jitko,

1) Popište jeho pocity: „Vidím, že se opravdu moc zlobíš. Na to máš právo, a svůj vztek potřebuješ dostat ze sebe ven, to je jasné. Můžeš mi říct, že se na mě zlobíš, můžeš si třeba zadupat, ale nadávat/bouchat mě ne – to nevede k ničemu dobrému. Chceš obejmout, nebo budeš raději chvíli sám?“

2) V první řadě je třeba dovolit vše, co lze, případně v danou chvíli najít náhradní, méně okolíobtěžující aktivitu. Těžko můžeme po malém dítěti chtít, aby se celý den kontrolovalo a v podstatě neprojevovalo, a pak najednou na „neškodném“ místě vše vypustilo.

Přeji Vám hodně radosti z Vašich ratolestí!

Dobrý den,
pláč vyjadřuje emoci. Když jsme v emoci, potřebujeme POCHOPENÍ. Teprve když nás druhý pochopí a neodsuzuje nás, můžeme nechat emoci rozplynout a zapojit rozum. Když synkův problém nazýváte maličkostí, má pocit, že ho vůbec nechápete a že ho navíc odsuzujete. Když mu říkáte, že jeho emoce je nemístná, berete mu do budoucna důvěru ve vlastní schopnost rozeznat, co je pro něj dobré. Celkově od Vás dostává informaci, že takový, jaký je, není v pořádku – což mu sebejistoty nepřidá, spíš další lítosti. Chválení za úspěchy skrývá nebezpečí: chlapec může mít pocit, že má cenu pouze v případě, že odvede výkon. Je také rozdíl, když řeknu „Musím tě pochválit, jak jsi pěkně uklidil.“ (vedu dítě k závislosti na pochvale od druhých, neučí ho to umět ocenit sám sebe) a „Tedy, tentokrát je tu úplně čisto, je vidět, že už si pamatuješ co kam patří a taky jsi dokázal počkat s hraním na počítači až po úklidu; teď si to můžeš pěkně v klidu vychutnat, viď?“ (upozorňuji na konkrétní pokrok a výhodu z něj plynoucí) Zkuste tedy synkovi dávat najevo, že je přijímaný a v pořádku přesně takový, jaký je, a to i v té lítostivé chvilce. Když pláče, vyjádřete nejprve pochopení „Tobě přišlo líto, že ti Pepa hned nepůjčil pastelku, viď.“/ „To je nepříjemné, když se člověk potřebuje vysmrkat a nemá do čeho, viď?“ Pak můžete přidat řešení situace (a postupně do budoucna přizvat k řešení synka – např. „Jak by se to dalo udělat, abys také měl čím kreslit?“), třeba říct „Pepa tu pastelku zrovna potřebuje, požádej ho znova, až ji odloží“/ „Můžeš si vzít nějakou pastelku tam a tam.“. Vůbec o jeho pláči a lítostivosti nemluvte – je třeba, abyste v sobě nejprve přeměnila postoj k tomu všemu, abyste směrem k synkovi mohla vyzařovat pochopení a bezpodmínečné přijetí. Pouhé „divadlo“ by kýžený výsledek nepřineslo. Věřte, že se změnou Vašeho přístupu se chlapec postupně (ze dne na den to ale nebude) přehnané lítostivosti zbaví. Přeji Vám i synkovi, aby to vyšlo!