Když dítě neumí prohrávat, je možné, že má nízké sebevědomí, možná i negativistické smýšlení; z nějakého důvodu může mít trvalý pocit, že je svět proti němu, a v každé nepřízni osudu při hře vidí jen potvrzení, že je tomu tak. Jak můžete pomoci?
1) Vlastním příkladem (nemít přehnané na dítě ani sami na sebe).
2) Projevováním bezpodmínečného přijetí bez ohledu na výkon, každodenní projevování lásky nezávisle na čemkoli.
3) Budováním sebevědomí.
4) Věnujte každý den chvíli jenom jemu bez přítomnosti jeho sourozenců (to je ostatně vhodné pro každé dítě v rodině).
5) Zkuste se s ním před hrou domluvit, co by mu pomohlo v případě, že by se mu nedařilo, jak se máte chovat, jestli mu můžete nějak pomoct překonat tíživé pocity. Pokud to přesto nezvládne, nepozastavujte se nad tím, nekruťte hlavou, neříkejte, že je to jenom hra a legrace... Spíš projevte pochopení: "Tebe hodně trápí, že jsi prohrál, viď. Vzpomínám si, jak mi bylo líto, když... Víš co? Teď spolu uděláme..."
6) Jednou možností je také hrát ve dvojicích, takže případná prohra nebude ležet jen na něm, a jeho spoluhráč mu svým (neokázalým) příkladem může ukázat, jak se dá prohra snášet.
Když dítě přemůže vztek nebo lítost (frustrace z neúspěchu může být velice silná), popište s pochopením jeho pocity (např. "Ty máš pocit, že se teď proti tobě všechno spiklo, viď..." "Teď tě to tedy pořádně rozzlobilo!") a vyzvěte ho, ať svůj hněv klidně vykřičí, vydupe apod. jak potřebuje. Až se uklidní, můžete ho za něco pochválit (např. "Víš, co se mi líbí? S jakým nasazením do každé hry jdeš. Dáváš tomu všechno. Tuhle schopnost v životě určitě využiješ.").
© Všechna práva vyhrazena - Mgr. Markéta Klingerová