Nyní, po 7 měsících praktikování, se mohu podělit o svou konkrétní zkušenost s komunikační ("bezplenkovou") metodou přirozené hygieny nemluvňat: ve třech týdnech jsem začala dcerce (nosila jsem ji u sebe, mezi nožičkami měla volně loženou plenu, takže jsem viděla, a často cítila na vlastní kůži či oblečení :), když se něco dělo - samozřejmě jsem musela být stále na ni naladěná) při čůrání říkat "ččččč", při kakání "kaky kaky":). Po týdnu této přípravy jsem ji začala držet v klubíčku nad nočníkem, kdykoli jsem měla dojem, že by mohla chtít (např. při kojení se pouštěla). V následujících týdnech jsem zachytávala čím dál častěji. V noci se postupně přestala počůrávat a počkala s tím vždy na buzení na kojení - to ovšem bylo a je každé 2-3 hodiny. I venku, když jsem ji podržela a řekla "ččččč", vyčůrala se. S příchodem chladna jsem ovšem s bezplenkovou metodou venku skončila, protože bych se bála, že nastydne. Doma to fungovalo dále, kakání už bylo a je i teď prakticky jen do nočníčku; přes noc bylo většinou sucho (vždy do nočníčku), přes den 2-3 látkové pleny a dost. Od prosince jsme ale všichni dokola nemocní, navíc doma nemáme zrovna přetopeno, proto jsem byla nucena dočasně přejít na papírové plenky, které samozřejmě tuto metodu narušují. Takže nyní čůráme jak do nočníčku, tak do kalhotek. Věřím ale, že až zase přejdeme k látkovkám, které studí, začne si zase sama "říkat" (signály se ale v průběhu času stále mění...). Pokud jde o intuici, kterou maminka sama (aniž by viděla signály)pozná, že dítě potřebuje, tak tu nemám. Ale stejně považuji současný stav za velký úspěch, velkou úsporu, a také ulehčení odplenkování do budoucna. A má to ještě jeden, velmi důležitý rozměr: jsem si s dcerkou díky tomu velmi blízko; jak řekla fascinovaně jedna moje kamarádka:"Ty s ní vlastně prožíváš každé čůrání a každé kakání!" - ano, je to tak, a když se zadaří, je to nádhera! Pokud jde o péči o další malé dítě, tak mi s ním velmi pomáhá můj manžel - přiznávám, že bez této pomoci by to asi tak hladce nešlo. Suma sumárum - myslím, že to má smysl, i když nebudeme ortodoxně bezplenkoví; už to, že si dítko uchová vědomí o vyměšování (které se jinak po půl roce papírovek většinou vytrácí a musí se po druhém roce pracně učit) a ví, k čemu je nočník, spolu s prohlubováním vzájemného vztahu a důvěry stojí za to! Kdo o tom jen trochu uvažujete, jděte do toho! :)
© Všechna práva vyhrazena - Mgr. Markéta Klingerová