Perfekcionismus

Perfekcionismus

Perfekcionismus  se často vyskytuje (a bývá přehlížen; bohužel - postižení totiž žijí v neustálém vnitřním stresu, který může být i příčinou mnoha zdravotních problémů) u nadprůměrně inteligentních lidí. Mají na sebe nesmyslně vysoké požadavky, svou cenu odvozují od hodnocení okolí a mají sklon usuzovat, že svými chybami ztrácejí jeho respekt. Buď je to, co dělají, dokonalé, nebo to podle nich nestojí za nic. Jejich život je jedna úzkost ze selhání, a i když uspějí, stejně nejsou nikdy spokojeni. Žijí s pocitem nedostačivosti, méněcennosti. "Jen pokud mám dobré známky, jen pokud vždy odpovím správně, jsem v pořádku." Může to být propojené i vztahově: "Jen když jsem v pořádku, můžou mě mít rádi." Dítě potřebuje vědět, že ho milujeme ať je jaké je, ať má jakoukoli známku, že je pro nás i obecně vzato dost dobré přesně takové, jaké je.

Příklad – rada pro rodiče dívky, která se doma neustále učí (přestože má výborné výsledky a nepotřebuje to), protože má obavu z neúspěchu ve škole – což je pro ni už dvojka: čím víc ji budete přesvědčovat, že dvojka je také pěkná známka, tím víc bude proti. Kdybyste jí říkali "neměla bys...", uzavře se. Zkuste se zaměřit na její pocity a vyjádřit pochopení. Nabídněte dcerce, že si o tom můžete popovídat. Potom ji mějte k tomu, aby si představila, že zítra ve škole bude zkoušená a nebude to umět. Co se stane? (Dostane pětku.) Co se stane, když dostane pětku? (Budou se jí smát, učitel se bude zlobit.) Co se stane, když se jí budou smát? Atd. - proberte to až do úplného konce. Vy budete mít možnost dozvědět se něco o jejím prožívání, ona si možná uvědomí, že i kdyby došlo k úplně nejhoršímu - pětce, což je naprosto nepravděpodobné - nic tak hrozného se vlastně stát nemůže (nejvíc se bojíme neznámého; když si to prožije, už to neznámé nebude). Nebo také ne. Můžete jí říct: "Je v pořádku, že toho chceš co nejvíc umět a je v pořádku, že tě mrzí, když to někdy nevyjde úplně tak, jak by sis přála. Ale brát to tak tragicky, že kvůli tomu předem pláčeš, to v pořádku není." Jak říká psycholog Dan Millman:"Dokonalost neexistuje - dosáhnout můžeme nanejvýš znamenitosti, a to vyžaduje čas a cvik." I znamenitým člověk může ale být jen v jedné - dvou oblastech, na které má zvláštní nadání a chuť ho rozvíjet. Ať si třeba zvolí dva předměty, nebo jeden předmět a flétnu, a těm se věnuje podle svého svědomí. Ostatní ať nechá být - sama bude asi překvapená, že i tak bude dostávat dobré známky. Můžete spolu sepsat dohodu, že to tak vyzkouší třeba na 14 dní a uvidí, jestli to přežije (můžete si předem domluvit, jak to pak oslavíte).