1) Batolata potřebují maximální možnou svobodu v objevování světa, potřebují cítit, že mají vliv na svůj život a že jejich názor je brán v potaz (to neznamená, že jim musíme ve všem vyhovět, ale záleží na tom, jak svůj nesouhlas vyjádříme a prosazujeme), a zároveň vědět, kam až mohou zajít (vytyčení hranic). Dítě si prostě občas potřebuje...více
Co je to „zlobení“? Dítě „zlobí“, když dělá něco jiného, než my chceme, je to tak? Je to věc subjektivního pohledu. Jednomu rodiči vadí, když dítě stále něčím bouchá, a zakazuje mu to a zlobí se, když neposlechne (ve skutečnosti právě zákazem povzbuzuje dítě, aby prosazovalo svou). Jiný rodič v tom vidí radost dítěte z vytváření zvuků a dovolí mu to (dítě to po určité době, kterou je třeba vydržet, přestane bavit a bude se zabývat něčím jiným). více
Někdy se zbytečně trápíme, že se věci nedějí tak, jak bychom si představovali. Určitě se Vám už ale stalo, že jste si po čase řekli: "Ještě že se to tehdy stalo tak, a ne jak jsem to chtěl já; takhle je to mnohem lepší." Nádherně to vystihuje příběh nazvaný Neznáme celý příběh (možná by nebylo špatné seznámit s ním i naše dítka?): více
Aby mělo dítě oprávněný pocit, že má svůj život do přiměřené míry ve svých rukou, můžeme mu pomoci naučit se plnit si své sny. Dítě si zvolí jeden cíl, kterého si přeje dosáhnout do jednoho týdne (u mladších dětí), měsíce nebo roku (u těch nejvyspělejších). Když říkám přeje si, myslím tím, že je to jeho vlastní vytoužený sen, ne přání někoho jiného, např. Vaše... více
Jistě by si většina z nás přála, aby naše děti byly zodpovědné, samostatné, sebevědomé a čím dál víc soběstačné. Pokud jim ale odmalička nedáme prostor k tomu, aby se tímto žádoucím směrem mohly vyvíjet, zůstávají na nás závislé, jsou nerozhodné, nevyrovnané a často tak či onak "problémové". Co tedy každé dítě potřebuje? více
Ideálně by dítě nemělo mít žádné obavy říci Vám, co si myslí a co cítí. To znamená, že když se Vám svěří, neměli byste jeho názory a pocity zlehčovat, ani je odmávnout rukou, a už vůbec ne se jim vysmívat nebo se kvůli nim rozzlobit. více
Když budete svědkem, jak dítě už předem zpochybňuje možnost úspěchu, upozorněte je, že si tím připravuje horší podmínky. Přimějte dítě říci nahlas nějakou větu vyjadřující víru v úspěch, a opakovat si ji. více
Nejpodstatnější překážkou dosažení pocitu štěstí je zahlcování mysli negativními myšlenkami. Vyčítáme si každou nepovedenou maličkost, ale zapomínáme se pochválit za to, co jsme zvládli. Trápíme se kvůli tomu, co nám chybí, místo abychom se radovali z toho, co máme. Tento přístup k životu bohužel přenášíme na děti. Takže i ony se často nepřiměřeně trápí, strachují a málokdy jsou se stavem věcí spokojené. více
Jaký vztah máte k svému dítěti? Co je to za hloupou otázku, samozřejmě, že ho miluju, to snad přece každý rodič, řeknete si. A my bychom si nedovolili něco takového zpochybňovat. Zkuste se však zamyslet, jestli v každodenním životě nevystupujete někdy spíše v roli majitele (ať už hrdého nebo rozmrzelého nežádoucími vadami „majetku“), dozorce nebo kontrolora. více
Mně by se tam nelíbilo, protože bych tam neměla mámu. Těm dětem se tam nelíbí, protože tam nemají rodinu. nemají tam žádné hry. Nelíbí se jim tam, protože nemají mámu. Rádi by byli u rodiny. Nechtěli by být v dětském domově. Chtěli by být doma. (Lucka, 7 let)
Nechtěla bych tam být, protože bych neměla maminku a tatínka. Neměla bych svoje hračky. Děti v dětském domově se nemají, starají se o ně sestry. Líbily se jim hry, byli šťastní. Když jsme tam přišli, tak byli rádi. Mně by se tam asi nelíbilo. Nevím, jak to tam můžou vydržet. (Hanka, 7 let)
Nechtěla bych žít v dětském domově. Protože by se mi asi stýskalo. Chtěla bych jimňák pomoct. Mám hodně hraček a můžu jiám ňáké dát. Byly hodné. A i šikovné. Je mi jich líto. Nemají mámu i tátu. A nemají ani sourozence. Ani babičku, ani dědu. Byly tam i malé děti. (Tereza, 7 let)
Já bych chtěl být u rodičů. Ale ty děti jsou moc milé a hodné. Ale jsou bez rodičů. A mně se líbili. A nevím, jak se jim tam líbí. Mně tam bylo smutno. A byl jsem zarmoucený. (Kuba, 7 let)
© Všechna práva vyhrazena - Mgr. Markéta Klingerová