Poradna, konzultace

Dobrý den, Aleno,
na co má biologický otec nárok, si nejlépe zjistíte v Občanské poradně, kde Vám jsou k dispozici zdarma (stačí se objednat, nebo mají i poradnu po internetu; zadejte do vyhledávače "občanská poradna" a nejbližší větší město u Vašeho bydliště) a jsou na tuto problematiku odborníky (na rozdíl ode mě).

Selský rozum mi ovšem říká, že pokud nyní zničehonic chcete, aby zaplatil alimenty za osm let, nemůžete se divit, že takto reaguje. Je také škoda, že jste dcerku včas neseznámila s pravdou (nejlepší je to v batolecím - předškolním věku); ona má právo to vědět, ale samozřejmě v tomto věku už ji taková zpráva může těžce zasáhnout.
Zkuste to prodiskutovat s odborníkem v Občanské poradně, mají s takovými případy zkušenosti. Pokud bude otec trvat na tom, že dceru chce vidět, je třeba jí předem citlivě vysvětlit, co se kdysi stalo, proč její otec odešel (nesmí nabýt dojmu, že ona za něco mohla, že odešel kvůli ní - např. že se mu nelíbila apod.) a že její nynější otec ji miluje, bere ji jako vlastní a na tom se nikdy nic nezmění. Omluvte se dcerce, že jste jí dosud neříkala pravdu, vysvětlete jí, že jste ji chtěla ochránit od zklamání a teprve teď si uvědomujete, že jste jí to měla říct už když byla malá, aby se s tím mohla včas vyrovnat, a že jste jí v žádném případě neměla lhát. A že se nyní její biologický otec ozval, že by ji chtěl vidět.
S otcem pak domluvte velmi pozvolný začátek - nejprve setkání ve Vaší přítomnosti, a pak dále podle toho, jak dcerka bude ochotná.

Je také možné, že její biologický otec ve skutečnosti o setkání zájem nemá, ale chce Vás tímto krokem donutit, abyste od něj alimenty přestala požadovat. V tom případě zvažte, co je pro Vaši dceru důležitější - peníze, nebo psychika?

V každém případě by se dcera jednoho dne (nyní tedy nejvhodněji asi až bude dospělá) měla dozvědět pravdu o svých kořenech.
Přeji dcerce, aby se vše vyřešilo v její prospěch.

Dobrý den,
může se jednat "jen" o období vzdoru (pokud byla dříve společenská, není snad třeba pátrat po nějakých jiných příčinách). Dcerka může být malá perfekcionistka, a proto se nechce pouštět do ničeho, co zavání možným neúspěchem. Často takové bývají nadané děti (i když to není pravidlo). Může také mít jiné sklony a zájmy, než byste si pro svou holčičku představovala. Pokud při zmíněných činnostech trpí, nevystavovala bych ji těmto zážitkům příliš často. Je ještě maličká, proč ji nutit do činností vhodných spíše pro starší děti? Když modelína, tak jen pro příjemný pocit z hnětení a měnění tvaru, ale žádné dílo (konkrétní výtvor) bych po tak malém dítěti nikdy nechtěla. Tvoření vodovkami - tvoření? Ve dvou letech? Leda experimentování dle vlastní chuti, nic víc (žádný konkrétní výstup). Povídat říkanky...některé děti prostě nenacházejí v papouškování potěchu; i tady platí, že má ještě dost času, aby se nějakou naučila (a pokud umí a jen nechce říkat, tak bych ji k tomu vůbec nenutila).
Pokud jde o citovou chladnost, tak to tak vůbec nemusí být; může mít prostě jen jiný jazyk lásky než Vy (jste zjevně dotyková) - kromě dotyků jsou také slova, soustředěná pozornost, skutky a služby a dárky (doporučuji Vám knihu Pět jazyků lásky). Jestli má holčička jiný způsob vyjadřování lásky, možná Vám ji dává najevo a Vy to nevnímáte, protože sledujete jen to, jestli se chce dotýkat.
Že se ve dvou letech nehrne k cizím lidem považuji za přirozené a určitě lepší, než kdyby šla s kýmkoli kamkoli. Možná se rozplakává proto, že z Vás necítí v té chvíli podporu, ale zklamání, že se mračí, místo aby dotyčného omráčila úsměvem.
Věřte mi prosím, že dcerku NEMUSÍTE plácnout přes zadeček. Sama registrujete, že to žádaný efekt nemá, a sama cítíte, že to narušuje váš vzájemný vztah. Chcete ji učit, aby dělala to, co vy chcete, jen proto, aby se vyhnula bití? Nebo si přejete, aby porozuměla důvodům vašeho požadavku a sama se rozhodla, že je dobré ho splnit? Věřte mi prosím, že úspěšně vychovávat dítě lze naprosto bez jakýchkoli trestů, nejen fyzických (doporučuji knihu Respektovat a být respektován). Na vztekání má právo (Vy nikdy nemáte vztek? Ona to jen ještě neumí maskovat.), a měli byste jí to dát najevo. Má to přímo v popisu práce svého současného vývojového období. Nachází sebe sama jako osobnost, a k budování sebedůvěry potřebuje od vás rodičů vědět, že ji jako takovou uznáváte a necháte ji o sobě také přiměřeně rozhodovat (můžete si přečíst články o výchově na tomto webu).
Mohu se mýlit, ale celkově z Vašeho dotazu mám pocit, že máte velmi jasnou představu o tom, jak by se Vaše holčička měla chovat i cítit, co by měla umět a jaká by měla být. Její nízká sebedůvěra i stydlivost mohou hodně pramenit z toho, že cítí, že ji NEPŘIJÍMÁTE TAKOVOU, JAKÁ JE. Neptáte se, jak jí pomoci, aby byla spokojená. V podstatě se ptáte, jak napravit a předělat tu nepovedenou holčičku, která Vám narušila Vaši představu o tom, jaká TA VAŠE holčička bude, a přináší Vám zklamání. Můj druhý dojem je, že jste si předsevzala být ta nejlepší maminka (zná to spousta z nás :) ), dát dcerce spoustu svého času, vést ji k všemožným dovednostem, zahrnovat ji projevy lásky a VYBUDOVAT VZÁJEMNOU DŮVĚRU. Dáváte do toho všechno, a ejhle - ono to nefunguje! Dcerka je jiná, reaguje jinak, chová se jinak, než jak jste si naplánovala. Jste zoufalá a vyčerpaná, tolik jste se snažila... Všimněte si prosím, o koho tady jde. Jde tady o Vás, Vaše pocity, Vaše potřeby. I když to nyní bude znít možná krutě, přes všechno, co do své dcerky investujete, Vám jde především o sebe - naplnění své představy o tom, jaká by Vaše dcerka měla být... (...aby byla v životě šťastná). Úplně tím ztrácíte s dcerkou kontakt, skutečné propojení; nevěnujete se JÍ, ale Vaší představě, jaká by být měla.

Moje rada tedy zní: odhoďte veškeré představy o tom, jaká Vaše dcerka má být; přestaňte se snažit ji zdokonalovat v čemkoli; nalaďte se na svou dcerku, na tu skutečnou, vnímejte, jaká je a přijměte ji přesně takovou do svého srdce; nic záměrně nebudujte, ale zkrátka buďte s ní, radujte se z ní, dovolte jí být sama sebou, sdílejte s ní její pocity, neočekávejte od ní dotyky, ale věřte, že není chladná, dejte jí najevo, že je dobrá přesně taková, jaká je. Respektujte její stydlivost, buďte jí oporou – takovou, jakou potřebuje (ne ve smyslu dotlačování k chování nebo výkonům, na které se necítí). Pozorujte ji s otevřenou myslí, vnímejte ji jako rovnocennou osobnost, učte se od ní. Respektujte JI – a nikdy Vás už nenapadne ji uhodit.
Věřím, že až se Vám to podaří, její negativita, vztekání i nízká sebedůvěra se postupně rozplynou samy.
Jste určitě skvělá maminka, pro dcerku byste udělala všechno; jsem si jistá, že když se rozhodnete změnit postoj směrem k výše uvedenému, Vaše dcerka bude v těch nejlepších rukou. Přeji Vám hodně síly a sebedůvěry!

Dobrý den,
myslím, že by bylo třeba znát kontext. Pokud to ten žák řekl skutečně evidentně jako legrácku zjevně za účelem vyvedení učitele z míry nebo narušování výuky, je učitelova reakce pochopitelnější - chce tím žáka vyléčit z podobných praktik do budoucna. Neříkám, že je to vhodné, jen pochopitelné. Pokud by žákova odpověď byla míněna vážně a jednalo se o intimní sdělení, bylo by předvolání k tabuli atd. nepřípustné.