Co je to „zlobení“? Dítě „zlobí“, když dělá něco jiného, než my chceme,..je to tak? Je to věc subjektivního pohledu. Jednomu rodiči vadí, když dítě stále něčím bouchá, a zakazuje mu to a zlobí se, když neposlechne (ve skutečnosti právě zákazem povzbuzuje dítě, aby prosazovalo svou). Jiný rodič v tom vidí radost dítěte
z vytváření zvuků a dovolí mu to (dítě to po určité době, kterou je třeba vydržet, přestane bavit a bude se zabývat něčím jiným). A to, že se my rodiče zlobíme, už vůbec není problém dítěte, ale náš! Jsou to naše negativní emoce, které jsme se rozhodli prožívat. Můžeme se rozhodnout, že se naučíme být v klidu, a pak se zlobit nebudeme! Pokud ale rodič používá zprávu „Zlobím se a je to tvoje vina. Nezasloužíš si projevy mé lásky.“ jako „výchovný“ prostředek, zbaví své dítě jistoty, že ho má opravdu rád, probouzí v něm pocity viny (prosím věřte, že pocit viny je velmi zhoubná emoce a na budoucí dobré chování nemá kýžený vliv) a také víru, že lásku si musí zasloužit. Jak tedy dítě vést? V jedné větě – k výchově používejme důsledky chování, které si dítě vybralo (důsledky musí znát předem v rámci vymezených hranic), a mazleme se, kdykoli se naskytne příležitost.
© Všechna práva vyhrazena - Mgr. Markéta Klingerová